Otrokovickému Experimentáriu dávají palec nahoru děti i učitelé

Přestože slýcháme již několik let povzdechy nad tím, že naše školy nepřipravují do praxe tolik žádané a zatím stále na pracovním trhu chybějící techniky, jen málo se udělalo pro skutečnou změnu tohoto stavu. Nicméně najdou se místa, kde se blýská na lepší časy. Jedno z nich jsme navštívili – Experimentárium Střední průmyslové školy v Otrokovicích.

Reálné televizní studio, elektronový mikroskop, „kouzelné“ brýle, chemické laboratoře, 3D kino nebo průřez obyčejným záchodem. To všechno mohou děti v otrokovickém Experimentáriu nejen vidět… „Snažíme se dětem ukázat, že věda může být i hrou a že je dobré vědět, proč a jak věci fungují,“ říká ředitel SPŠ Otrokovice Libor Basel.

„Předměty, jako jsou matematika, fyzika a chemie, mají na základních školách obtížnou startovní pozici. Může jim pomoci především výborný učitel a perfektní vybavení učeben. Náš projekt by chtěl start těchto oborů podpořit. Ukázat žákům, že se nemusejí pro svůj budoucí úspěšný profesní život stát jen manažery, ale že i technika, možná především technika, má u nás svou budoucnost. Nemíníme je přemlouvat, jen ukázat i jinou, zatím bohužel podceňovanou variantu celoživotní profesní dráhy,“ konstatuje ředitel Střední průmyslové školy v Otrokovicích Libor Basel a jedním dechem dodává, že přitom musí jít o školu hrou. „To znamená herní a zábavné interaktivní pomůcky. Jiné než běžné formální vzdělávání. Přejeme si, aby se u nás žáci a studenti setkávali se zajímavými osobnostmi, kapacitami v  daných oborech.“

Technika je zábava

Experimentárium se nachází v jednom z pavilonů průmyslovky. Ve čtyřech podlažích jsou učebny, v nichž se žáci a studenti setkají s elektronovým mikroskopem, 3D kinem, chemickou laboratoří, funkčními výukovými modely stavebnice Merkur a dalšími exponáty. Centrum se chce trochu lišit od šesti podobných v České republice. V Plzni mají své planetárium, to vítkovické je celé rozmístěno v průmyslovém areálu, jiné a rozpočtově bohatší je v Liberci. Ale v Otrokovicích prý také mají co nabídnout. Už proto, že centrum provozuje škola a využívá pedagogických zkušeností kantorů.

„K nám se nechodí jako do muzea s novodobými exponáty, které žáci a studenti proběhnou a odejdou,“ říká pan ředitel. „U nás si mohou věci sami vyzkoušet v praxi, takže jsou jejich návštěvy o  to častější. Učí se také pracovat v týmech, rozhodovat pro nejlepší řešení. Jsme rádi, že úzce spolupracujeme s několika základními školami, a zmíním i odborné poradce, kteří nám radí, co a jak žákům nabídnout. Nesmím zapomenout ani na firmy, které pro nás připravují exponáty. Spolupracujeme i  s  vysokými školami.“

V osmi pracovištích centra je jedno zaměřeno na fyziku, další na chemii a biologii, na obráběcí stroje a ty další je těžké jednoduše popsat. Snad jen že dětem umožní poznat, co která mašinka v modelu té opravdové, k níž je nikdo při exkurzi ve výrobní hale moc nepustí, dokáže, jak a proč. A žáci sami si to mohou vlastnoručně vyzkoušet.

Aby centrum dotáhlo věci do konce, budou mít žáci, kteří se do  jeho projektů zapojili, možnost veřejně prezentovat výsledky svých nápadů a několikaměsíční práce. A sami svoji práci zdůvodní a možná se i trochu pochlubí, proč ne? Některé modely jsou zatím záměrně jen částečně postaveny, aby mladí návštěvníci centra podle své invence dílo sami dokončili. Třeba model železnice, ale po dokončení i plně homologované vozidlo.

„Naší pýchou je elektronový mikroskop v hodnotě necelých dvou milionů korun. Jsme jednou z mála škol, která práci žáků na něm umožňuje. To je pro nás závazek, abychom spolupracovali s jinými školami, včetně vysokých, a hlavně s firmami, aby ten unikát měl smysluplné praktické využití,“ konstatuje závěrem naší návštěvy ředitel Libor Basel.