Jan Houdek: Strojařina mě pořád baví

„Úspěch je především odrazem usilovné a neustálé práce. Abyste tempo dlouhodobě udrželi, musí vás to, co děláte, bavit,“ řekl mi Jan Houdek, jednatel a spolumajitel společnosti INCO engineering. Ví, o čem mluví. Se svými dvěma společníky vloni oslavili dvacet let existence firmy a za tu dobu ji posunuli na světovou špičku mezi výrobci a dodavateli těžních strojů a zařízení pro vertikální dopravu v hlubinných dolech. Povídali jsme si jedno horké srpnové odpoledne.

Vždycky vás bavily stroje? Čím jste chtěl být jako malý kluk?

Máte-li na mysli skutečně dětská léta, tak patrně vším tím, co ostatní malí chlapci mé generace: kosmonautem, popelářem, kovbojem, strojvůdcem a podobně. Stroje a technika mne začaly bavit, až když jsem dospíval.

Co to způsobilo? Mohla za to základní škola, případně oblíbený učitel? Nebo jste získal lásku k technice v rodině?

Základní škola k tomu, myslím, výrazněji nepřispěla a vzhledem k tomu, že pocházím z lékařské rodiny, nebylo to ani rodinným prostředím. Prostě mě začalo zajímat, jak stroje fungují a jak jsou sestrojeny, a postupem času jsem čím dál tím víc cítil, že bych se touto oblastí chtěl v životě zabývat. A musím říct, že jsem za celá léta nikdy o své tehdejší volbě vážněji nezapochyboval.

Jak vzpomínáte na svá studia na strojní fakultě ČVUT v Praze? Co nejvíc ovlivnilo váš další profesní život?

Na studentská léta vzpomínám rád, jako ostatně asi většina lidí. Nejenom z důvodu vzpomínek na mladá léta. Ačkoliv jsem absolvoval vysokoškolská studia ještě za komunistického režimu, promoval jsem v roce 1985, mohu říct, že tehdejší atmosféra na ČVUT byla příjemná, uvolněná a naprosto apolitická. Fakulta dávala tehdy svým studentům při studiu poměrně velkou volnost, ale vyžadovala pak u zkoušek nekompromisně znalosti. Pro dokreslení mohu uvést, že nás do prvního ročníku nastupovalo na Fakultu strojního inženýrství přes 1100 a po pěti letech promovalo něco přes 300. Bylo to částečně způsobeno tím, že na techniku se bylo možné poměrně snadno dostat, a tak do prvního ročníku nastoupila řada lidí, kteří to se studiem moc vážně nemysleli a postupně sami odešli. Ale hlavním důvodem bylo, že studium bylo náročné a postoj školy důsledný. V prvních čtyřech semestrech na zkouškách z obtížných teoretických předmětů vypadly přes dvě třetiny studentů. Každý, kdo neudělal zkoušku na třetí pokus ani v povoleném děkanském termínu, musel prostě okamžitě ukončit studium. Myslím, že dnešní technické fakulty by tento „přepych“ nadbytku studentů, který by jim umožňoval uplatňovat nekompromisní nároky na znalosti, velmi potřebovaly.

V tom by s vámi souhlasili nejspíš i páni profesoři. Byla cesta k těžním strojům náhoda nebo jste k nim směřoval?

Byla to náhoda, ale z mého dnešního pohledu velmi šťastná.

Cesta k vlastní firmě

Svou pracovní kariéru jste začínal v ČKD. Fungovalo tam předávání zkušeností mezi generacemi?

Nastoupil jsem po promoci do podniku ČKD Slaný, přesněji do jeho konstrukčního oddělení, které bylo detašováno v Praze v Hybernské ulici. Tam jsem poznal mezi staršími kolegy oba své společníky ve firmě INCO engineering, a to Antonína Jaroše a Hynka Milera. Ten se stal mým přímým nadřízeným a jako šéf konstrukce těžních strojů mně předal mnoho ze svých bohatých zkušeností. Takže vidíte, že jsme spolu s oběma pány ušli opravdu dlouhý kus cesty, z toho posledních dvacet let ve společně založené firmě.

Technický vývoj našich strojů považuji za velmi důležitý faktor úspěchu.

Jste autorem řady průmyslových vzorů v oblasti těžních zařízení, vymyslel jste například jejich elektrohydraulické brzdové systémy. Máte ještě dnes, když řídíte firmu, která má více než stovku zaměstnanců a aktivity v zahraničí, čas vymýšlet nová technická zlepšení?

Snažím se o to, i když času opravdu moc nezbývá. Mám to jednak rád a jednak považuji technický vývoj našich strojů za velmi důležitý faktor úspěchu. Proto se průběžně pokouším iniciovat, řídit a vytvářet podmínky pro vyzkoušení nových nápadů i v jiných oblastech techniky našich strojů a zařízení, než je má specializace. Hovořím zde o konstrukčních a výpočetních postupech mechanických částí, modernizaci v elektrických pohonech i o vývoji v systémech řízení.

INCO engineering jste vydupali ze země v době, kdy se ČKD rozpadalo a mluvilo se o tom, že budoucnost naší země nespočívá v průmyslu, ale ve službách. Pokračovali jste ve stodvacetileté tradici ve výrobě těžních strojů a zařízení pro doly na uhlí a další nerostné suroviny, vaše firma mezitím vyrostla ve světového lídra ve svém oboru. V čem tkví podstata vašeho úspěchu?

Jak už jsem zmínil, je třeba mít rád to, co děláte. Udržovat si touhu po trvalém zdokonalování výrobků i služeb. Odhodlání posouvat své cíle. To vše je velmi důležité, protože úspěch je kromě invence především nepřetržitá cílevědomá a intenzivní práce. A tu nevydržíte dělat dlouhé roky, aniž by vás bavila a přinášela vám potěšení.

Abych byl konkrétnější, v zásadě je nutné garantovat klientovi vysokou kvalitu a technickou úroveň. Nabídka ale musí být optimální a vyvážená i v dalších oblastech, jako je cena, platební podmínky, dodací lhůty, délka garance, financování a další. Všude tam je třeba nabídnout něco víc než ostatní a současně zákazníka přesvědčit, že s ním chceme navázat a udržovat dlouhodobý vztah, který neskončí předáním a zaplacením, ale že chceme pečlivě sledovat jeho spokojenost s naším výrobkem, naslouchat jeho připomínkám, nabízet upgrade naší technologie, případně ji průběžně modernizovat. To je přístup, který obvykle klient ocení.

Techniků je pořád málo

Dnes se opíráte o početný tým pracovníků v technických profesích. Jak se vám daří je získávat?

Snažíme se o to v podstatě všemi možnými způsoby, od inzerátů až po spolupráci s vysokými školami. Přijímáme jak nové absolventy, tak i lidi přicházející z jiných firem. Samozřejmě máme rádi, když jsou to pracovníci se zkušenostmi z příbuzných oborů strojírenství, ale v případě potřeby zajišťujeme i jejich přeškolení pro náš obor. Snažíme se vytvořit vyvážený tým, ve kterém jsou zastoupeni jak lidé s praxí a mnohaletými zkušenostmi, tak mladí lidé, kteří postupně získávají znalosti a odborné zkušenosti v naší firmě.

Jste spokojeni s úrovní znalostí a zkušeností absolventů vysokých škol?

Především nejsme spokojeni s množstvím absolventů klasických technických oborů. Pro současnost a hlavně budoucnost českého průmyslu je důležité, aby se více mladých lidí věnovalo studiu tradičních technických oborů, které náš průmysl potřebuje, a nikoliv celé řady módních a nových oborů, které jsou zajisté mnohem snazší, ale jejich vědecká podstata často sporná a nepotřebuje je prakticky nikdo. Pokud jde o úroveň absolventů technických oborů, ani ta logicky nevzrůstá za situace, kdy nemají technické fakulty z čeho vybírat a tříbit.

Jak své lidi motivujete?

Nabízíme jim v prvé řadě stabilní zaměstnání a profesionální kariéru s možností trvalého růstu, což je myslím v dnešní době velká devíza. Naši zaměstnanci mají přístup k nejrůznějším formám zvyšování kvalifikace. Mám na mysli interní odborná školení ve firmě, různé externí kurzy a také výuku jazyků, kterou společnost platí a je poskytována v prostorách firmy. Současně se snažíme o atraktivní mzdovou politiku s důrazem na individuální a motivační složku formou kvartálních prémií a individuálních odměn.

Proč jste se rozhodli podpořit projekt TECH EDU?

Jak jsem již v předchozích odpovědích zmínil, nejsme spokojeni ani s množstvím absolventů technických univerzit, ani s jejich úrovní. Projekt TECH EDU jsme se rozhodli podpořit právě z toho důvodu. Každá iniciativa, která alespoň dílčím způsobem pomáhá napravit tento nedobrý stav, je pozitivní a podporu zasluhuje. A navíc se nám váš časopis líbí.