Kvalitního řemeslníka počítač nenahradí

Příští rok bude nejskloňovanějším slovem roku „řemeslo“. To slibuje Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, která vyhlašuje rok 2016 Rokem řemesel, a náš magazín bude jako mediální partner u toho. Rozhovor jsme začali zeširoka:

Byl jsi manuálně zručné dítě?

Žádná sláva to nebyla. Bydlel jsem v paneláku v Českých Budějovicích, žil jsem sportem a rockovou muzikou, a že bych si tedy v kočárkárně na ponku dělal budky pro ptáky, to ne. Ale zase oceňuji, že jsme měli na základní škole dílny, a tam se i panelákové děti mohly učit trochu pracovat rukama. To mi dneska na školách chybí.

Oceňuji, že jsme měli na základní škole dílny, tam se i panelákové děti mohly učit trochu pracovat rukama.

A co technické předměty?

To už je něco jiného, po základní škole jsem šel na budějovickou stavební průmyslovku, což byla v té době výborná škola, a to bylo v podstatě jen o technických předmětech. To mě bavilo, a proto pak pro mě byla celkem jasná volba – šel jsem do Prahy na stavební fakultu. Ale byla taky jiná doba, rok 1987, popravdě jsem zase až tolik na výběr neměl.

Když mluvíme o řemesle, byl někdo v rodině šikovný řemeslník nebo jsi třeba obdivoval někoho ze sousedství, jak si se vším poradí?

Já mám dvě rodinné větve, každá je úplně odlišná. Z otcovy strany se jednalo o vysloveně praktickou, živnostenskou orientaci, prarodiče byli špičkoví řezníci a do doby, než jim komunisti všechno sebrali, měli opravdu krásné uzenářství. Prarodiče z matčiny strany byli zase orientováni vysoce intelektuálně, dědeček studoval na Sorbonně, znal pět jazyků a psal odborné knihy o účetnictví. Takže mě jedna strana učila, jak zabít prase, a druhá, jak se učit cizí jazyky.

Nevím, jestli umíš zabít prase, ale těch jazyků znáš hodně, tuším, že pět a učíš se čínsky. Takže alespoň tady nepadlo jablko daleko od stromu. Ale vraťme se k řemeslu. Myslíš, že pořád platí, že Češi mají zlaté ručičky a řemeslo zlaté dno?

Češi jsou univerzální a dokáží si poradit takřka s jakýmkoliv problémem. Chci tím říct, že řemeslná zručnost u nás není jen úzce oborově zaměřena, ale řemeslníci mají velký přesah dovedností. To jinde ve světě nenajdeme, v tom jsme unikátní. Částečně je to tím, že za socialismu byl každý sám sobě řemeslníkem a bylo naprosto běžné, že si u nás lidé sami postavili dům. Komplet. To je světová rarita. Bohužel to má i stinné stránky: v mnoha profesích jsme byli dobří, ale ne výjimeční, někdy chyběl a stále chybí větší smysl pro detail a pro absolutní kvalitu, a to včetně jednání se zákazníkem. Chceme-li dnes, aby řemeslo mělo zlaté dno, musíme být kvalitní ve všech aspektech.

Proč jste se v asociaci rozhodli řemesla podporovat?

V asociaci postupně sjednocujeme všechny živnostníky a malé firmy pod jednu střechu, to zde v minulosti chybělo. Musíme na to jít systematicky, protože se jedná o obrovské množství podnikatelů, a proto je třídíme do jednotlivých zájmových skupin, z nichž jedna jsou řemesla. V tuto chvíli již spolupracujeme s dvaceti cechy, které zastupují 35 řemeslných profesí. Vytvořili jsme pro ně mnoho platforem, grantů, připomínkových míst a naším jasným cílem je posunout vnímání řemesla ve společnosti i v odborné branži. Mladí lidé musí vidět, že řemeslo má význam, spotřebitelé se musí začít orientovat v cenách a kvalitě, cechy musí nutně posílit, stát musí přestat vnímat řemeslníka jako zdroj daňových příjmů, ale jako základ regionální obslužnosti a infrastruktury. Pokud tomu tak nebude, bude průšvih. Tašku na střechu si teoreticky mohu koupit v Číně, ale klempíře nikoliv. Je za pět minut dvanáct, a pokud nezačneme rychle činit, začne nám téct do bot. Na příkladu klempíře to platí doslova.

Tašku na střechu si teoreticky mohu koupit v Číně, ale klempíře nikoliv.

Co to v praxi obnáší?

Nejdříve jsme vytvořili platformu Fandíme řemeslu, kam jsme přizvali asi deset průmyslově orientovaných cechů a společenstev, připravili jsme pro ně grant o nejlepší cechovní řemeslné počiny, zahájili jsme společná setkávání s vrcholnými představiteli ministerstev a postupně jsme zpřesňovali změny v živnostenském zákoně. V tuto chvíli rozšiřujeme platformu o dalších deset cechů, zejména z oblasti potravinářské, a připravujeme největší tuzemský podnikatelský projekt příštího roku, Rok řemesel.

Rok řemesel zní hrdě. Můžeme to čtenářům TECH EDU více přiblížit? Co chystáte?

Především velké zviditelňování řemeslníků, jejich cechů a odborných společenstev. Postupně představíme spotřebitelům více než třicet profesí, porovnáme kvalitu, ceny, zveřejníme nejlepší řemeslníky v regionech. Chystáme tři celostátní veletržní akce na propagaci průmyslového i potravinářského řemesla, dvacet regionálních výstav a ukázek řemeslné zručnosti. Chystáme interaktivní internetovou platformu pro koncové zákazníky, na jejímž základě si vyhledají nejbližší řemeslníky v místě svého bydliště. Počítáme s grantovým programem s finančními dotacemi pro šikovné řemeslníky z malých obcí, budeme zveřejňovat průzkumy o řemeslech, chystáme další změny v živnostenském zákoně a s ministerstvem školství připravujeme koncept učňovského a středního technického vzdělávání. Řemeslo se musí stát nejskloňovanějším slovem roku 2016.

Zmínil jsi učňovské a střední technické vzdělávání. Ve své pozici šéfa holdingu Sindat pociťuješ, že ubývá lidí technicky vzdělaných a manuálně zručných?

V Sindatu to tak nepociťujeme, mnoho lidí u nás pracuje i dvacet let, každého dalšího si pečlivě vybíráme a školíme. Většina našich zaměstnanců má základ z technických škol a zatím zájem o práci u nás převyšuje nabídku, takže si nestěžuji. Tím, že nejsme tak velcí, si dokážeme zajistit i mladé absolventy technických škol. Ale je fakt, že nositelé těch nejvyšších výkonů a technických dovedností jsou z generace střední a starší. Na druhou stranu nová generace je silná v nových technologiích, jsou rychle přizpůsobiví a řemeslnou nezkušenost nahrazují ochotou se rychle zaškolit.

Když už mluvíme o mladé generaci, jak jsou na tom s manuální zručností tvé dvě děti?

Ani s nimi budky pro ptáky nedělám. Kluk je nadaný na cokoliv s tužkou v ruce, v tom je po mamce architektce. Holka je systematická, nic nepodcení a je hodně vytrvalá. Ale je jim čtrnáct a vše může být nakonec jinak, necháváme tomu volný průběh.

Nakonec jednu otázku: proč jste se rozhodli dát záštitu projektu TECH EDU?

Protože to děláte profesionálně a je vidět, že tomu, co píšete, věříte. Navíc zcela naplňujete, co je i naším posláním. Chceme představit technickou dovednost, zručnost a řemeslo mlaďochům v trochu sexy podobě. Nechceme jim omílat, že řemeslo má zlaté dno, a vyprávět nostalgické příběhy našich dědečků. Na to dneska nikoho nedostaneme. Chceme, aby v této činnosti viděli nové technologie, počítače, internet, sítě, práci s hmotou a dílo, které nemusí vytvořit jenom v umaštěných montérkách. A vy se nesnažíte vzbuzovat falešnou hrdost k fochu, ale vzbuzujete respekt k vlastnímu dílu a unikátnosti. A to se mi hrozně líbí.