Škola koníčkem? To není utopie

Robot je dílem středoškoláka Jiřího Višinky
Text a foto Vlasta Piskačová TECH EDU 4 / 2015

V pavilonu G1 brněnského výstaviště bylo na konci listopadu opravdu rušno. Vypravili jsme se na Veletrh středních a vyšších odborných škol, který se konal už po jedenácté. Potvrdil, že žáci posledních ročníků základních škol i jejich rodiče mají zájem dozvědět se, jaké možnosti dalšího studia jednotlivé střední školy nabízejí.

Když se studenti dostanou k praktickým ukázkám a mohou si něco vyzkoušet, začne jim studium dávat smysl a perspektivu.

Veletrh organizuje brněnská Střední škola polytechnická a letos se na něm sešlo celkem devadesát škol, převážně z Brna a nejbližšího okolí. Pátek patřil spíše hloučkům školních tříd, v sobotu přicházeli budoucí středoškoláci v doprovodu svých rodičů.

Studijní programy některých škol představovali přímo sami studenti a také skvěle odpovídali na všechny otázky zájemců o studium. Často jsme tak mohli vidět skupinku kluků či děvčat, která nadšeně naslouchala jen o málo staršímu studentovi. Mezi ně patřili například Jirka Višinka ze Střední školy informatiky, pojišťovnictví a finančnictví Brno, Šimon Dolák ze Střední průmyslové školy a Vyšší odborné školy Brno, Sokolská, nebo Tomáš Bílek ze Střední průmyslové školy Jedovnice.

Jirka, Šimon a Tomáš

Ti tři studují čtvrtý ročník a studovaný obor považují za svého koníčka. Ani jednoho při výběru studia nijak neovlivnilo zaměstnání rodičů, kteří v technických oborech nepracují. Školu si studenti našli sami a díky webovým stránkám a prezentačním akcím si postupně zvolili i obory, které jim sedí.

„V době, kdy jsem si hledal střední školu, jsem seděl celé dny jen u počítače a hrál jsem hry. Podle toho jsem si také obor vybral,“ usmívá se Jirka. Že ve škole nebude jen hrát hry, pochopil samozřejmě hned v prvním ročníku. Ale překvapilo ho, s jak zajímavými věcmi se v oboru informačních technologií začal setkávat. Hraní ustoupilo do pozadí a je jen doplňkem volného času. „Hry jsou skvělým nástrojem, jak si vyzkoušet, jestli je programování provedeno správně,“ doplňuje Jirka.

Šimona lákala počítačová grafika, a to hlavně ve spojení se strojírenskými programy. Navštívil proto Den otevřených dveří, který průmyslovka v Brně na Sokolské ulici pořádá, a důkladně se vyptal na všechny detaily. Vybral si obor strojírenství se zaměřením na počítačovou grafiku.

„Líbila se mi představa, že budu tvořit zcela nové, inovativní věci, které ještě v reálu ani neexistují. Programy na modelování součástek umožňují různé animace, dají se využít mnoha způsoby. Vždycky jsem věděl, že něco takového existuje, ale potřeboval jsem se tehdy dozvědět víc.“

Tomáš před svým nástupem na průmyslovku tušil, co ho čeká, rozhodující pro něj však bylo to, že se nebude muset učit spoustu informací, jako je tomu při studiu humanitních oborů.

„Tíhnul jsem k technice odmalička, lákaly mě motorky, auta a jejich opravy. V současné době je moje škola mým koníčkem,“ říká Tomáš, pro kterého strojařina představuje úžasnou možnost sám si vše vymyslet, nadefinovat a vytvořit.

Hlavní motivací je praxe

Tito mladí studenti už mají za sebou spoustu vlastních projektů, a to díky praxi probíhající ve školách i v renomovaných firmách. A shodují se v jednom: ve chvíli, kdy se dostali k praktickým ukázkám a mohli si sami něco vyzkoušet, začalo jim celé studium dávat smysl a perspektivu.

„Informatika je věda, která obsahuje celou škálu oborů, a škola mi nabídla vyzkoušet si je všechny, ať už je to programování či sestrojování počítačů nebo vytváření počítačových sítí, robotika, mechanika, automatizace,“ vypočítává Jirka. „Protože jsem měl neustále za zády firmy jako Microsoft, IBM nebo AT&T, měl jsem spojení s praxí, a tím pádem jsem věděl, proč to dělám. To mne motivovalo.“

Šimon se dostal na praxi do firmy Siemens, a viděl tak například modelování součástek v CADu i jejich výrobu. „Modelovací programy máme nejen ve škole, ale i doma,“ potvrzuje.

Tomáš nyní pracuje jako technolog ve firmě, která vyrábí izolační skla. „Přestože je to spíš záležitost termomechaniky a stavebnictví, poznatky z průmyslovky mi v tom velmi pomáhají,“ pochvaluje si. Stihl už vytvořit nový technologický postup pro výrobu skel a meziskelních fólií.

Cesta po maturitě je jasná

A co je čeká po maturitě? Všichni tři už poznali, že se díky svému technickému vzdělání neztratí. Jirka se stále ještě rozhoduje mezi prací a studiem na vysoké škole. „Dostal jsem zajímavé nabídky práce s nástupním platem okolo 26 tisíc korun, a to také díky všem certifikátům, které na škole za čtyři roky můžeme získat.“ Šimon se bude hlásit na VUT Brno na některý ze strojírenských oborů, u něhož bude v dalších ročnících možnost se specializovat na modelování a počítačovou grafiku. Tomáš chce jít studovat vysokou školu do Dánska, zaujal ho obor procesní inženýrství.

A co by vzkázali váhajícím, jen o čtyři roky mladším osmákům? „Ať jdou k nám,“ říká bez zaváhání Jirka. „Naše škola je dobrá v tom, že nám ukáže všechno a položí základy ve všech oborech informatiky obecně. Když se student pro něco konkrétního opravdu nadchne, tak už může pracovat pro nějakou firmu. Například můj spolužák spravuje webové stránky Komety Brno a je v tom dobrej.“ Za důležité Jirka považuje hlavně to, že učitelé berou v úvahu individuální směr každého studenta a podporují ho právě v tom, co ho nejvíc zajímá.

„Průmyslovka, a je jedno jaká, se soustředí na určitý obor a jde do hloubky,“ doplňuje Tomáš. Studenti tak získají skutečně cenné základy, na které mohou snadno navázat v praxi a postupně se stát ve svém oboru odborníky.

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi TECH EDU 4 / 2015 na straně 12-13.