Na změnu reaguje každý jinak

Osobnost člověka je fascinující. Každý z nás je totiž naprosto jedinečný. A není snadné to zjistit, protože si všichni nasazujeme jakousi sociální masku, představme si ji třeba jako karnevalovou. Ta se formuje v závislosti na vzdělání, postavení a okolí, v němž jsme vyrůstali a v němž se pohybujeme. Jak tedy reagují dva základní typy osobnosti na změnu, která je v tuto chvíli tak nějak všudypřítomná?

V osobnosti každého jedince bychom měli hledat odpovědi na tři základní otázky: Hodí se na danou pozici, profesi či roli ve skupině? Dokáže spolupracovat v týmu? Jak moc si stojí za svými názory a rozhodnutími? Umět nahlédnout pod sociální masku jednotlivce, identifikovat jeho silné a slabé stránky a najít způsob, jak je využít, to je základem úspěchu jakéhokoli vedoucího týmu, ať už je to učitel ve škole nebo řídicí manažer ve firmě.

Dva základní typy lidí a jejich přístup k práci:

1) PIONÝR: Hlavně mi nedávejte číst návod

Pod označením „pionýr“ se skrývá osoba, která potřebuje ke své práci neustále nějakou výzvu – ta je pro ni zároveň i motivací. Miluje nové věci a nové způsoby zvládání situací kolem sebe. Do neznámých oblastí se nebojí „skočit po hlavě“. Ráda buduje, tvoří a posouvá věci kupředu. Je velmi flexibilní, co se týče případných změn, a ráda se učí praktickou zkušeností, manuál k novým věcem je většinou to poslední místo, kde vyhledává potřebné informace. Objevování a možnost zažít to na „vlastní kůži“ je to pravé. Rutinní a stále se opakující činnosti ji nudí a demotivují.

Pionýr většinou miluje vzdělávání, a to i v oblastech, které přímo nesouvisí s výkonem jeho práce. Bere to jako zpestření všedních dnů. Má potřebu sebe a své okolí neustále posouvat vpřed. Znervózňuje jej pocit, že „přešlapuje na místě“ a nemá se kam rozvíjet. Je třeba hlídat, aby se nikdy nezačal nudit tím, že už svou práci či aktivitu dobře zná a nemá jej co překvapit.

Díky tomu, že vítá změny, dokáže se jim poměrně rychle přizpůsobit, takže jakoukoli nestandardní situaci, kdy je třeba něco rychle změnit a pružně reagovat, vítá s nadšením a entuziasmem. Prostě rád tvoří a buduje.

2) RUTINÉR: Dvakrát měř a jednou řež

Rutinér je osoba, která ke své práci potřebuje přesně daná pravidla a postupy. Miluje, když ví, co ji v práci čeká, a prvek nahodilosti je naprosto minimální. Než se vrhne do něčeho nového, raději se nejdříve v dané problematice vzdělá. Řídí se heslem „dvakrát měř, jednou řež“ a rozhodně to není příznivec metody pokus–omyl. Takový člověk si před použitím nové věci nastuduje její manuál, aby naprosto přesně věděl, co má dělat, a zbytečně netápal.

Rutinér se také rád vzdělává, ovšem většinou se snaží, aby to bylo v oblasti, které se již nyní věnuje a v níž rozvíjí dosavadní zkušenosti a praxi. Rád se drží svých vyzkoušených postupů a pracovních návyků, a pokud se kolem něj odehrává příliš mnoho změn, znervózňuje ho to. A to často bývá u rutinérů jeden z důvodů odchodu ze zaměstnání. Oni sami o sobě neradi mění práci, ale když se firma či jejich pracovní pozice velmi rychle vyvíjí a není zde možnost najít opakující se rytmus, musí odejít. Rutinéři nejsou tolik pružní jako pionýři a ke změnám se staví velmi konzervativně, ale existují pozice, kde je tento přístup naprosto k nezaplacení. Dovedete si třeba v účetní kanceláři nebo v kabině dopravního letadla představit pionýra?

Závěrem

Samozřejmě, že praxe není takto černobílá. Tyto dva typy se různě prolínají. Můžete potkat pionýra, který potřebuje novou výzvu každý měsíc, ale i takového, pro nějž je výzva jednou za rok úplně v pořádku. A totéž platí i pro rutinéry. Nedá se také říct, zda je jeden či druhý horší či lepší pracovník; každý z nich se hodí na něco jiného. Jedno však platí zcela jistě: pokud rozklíčujeme, jaké osobnosti máme v týmu a na co se hodí nejvíc, bude se nám dařit mnohem lépe.

Text: Hana Slačálková

Foto: Eva Stanovská

www.performia.cz