Jak se rodí stroj aneb Elitu najdeme i doma

Mířila jsem vlakem k Orlickým horám do firmy Komfi – mezi světovou špičku ve výrobě jednoúčelových a laminovacích strojů, aniž bych tušila, že než stačím mrknout, skončím v kabině letadla těsně před seskokem. Hned po příjezdu do Lanškrouna se totiž hovor s dcerou zakladatele Komfi nenadále stočil k parašutismu.

„Ještě nedávno bych tvrdila, že tohle nikdy! A pak se ve mně něco zlomilo, asi týden jsem si s tou myšlenkou lehce pohrávala, až jsem jednoho sobotního rána zavolala svému kolegovi z práce, který je zároveň instruktorem parašutismu, že to chci zkusit,” přiznává éterická tmavovláska, maminka dvou malých školáků a obchodní a marketingová ředitelka Komfi Jana Slováková (rozená Matějčková). „Počkej, tak to musíme hned, než si to rozmyslíš,“ duchapřítomně tehdy zareagoval Antonín Karásek, jinak také rodinný přítel Matějčkových a vedoucí servisního oddělení Komfi.

Ten asi před třemi lety zakotvil na Lanškrounsku, v kraji s dlouhou tradicí elektrotechnického průmyslu. Věčné cestování po světě unavilo i houževnatého servisního harcovníka. Ale o nudě v české kotlině nemůže být u něj ani řeči. Vývoj strojů, jejich instalace a léčení, když na ně přijde nějaká choroba, nejsou totiž o nic méně zajímavé než „rajzování“ po kontinentech. Když mě Antonín Karásek spolu s Janou Slovákovou zasvěcoval do anatomie a fyziologie jednoúčelových strojů z Komfi, bylo to pro laika stejně dobrodružné jako vzdušná akrobacie nad českou krajinou.

Český export nikdy nebyly jen automobily

Průmyslový sektor žádné jiné země nebyl po roce 1989 schopen tak rychlé adaptace na tržní podmínky a globální konkurenční prostředí jako ten český. A není to náhoda. Již mezi 9. až 17. stoletím jsme byli z hlediska „průmyslové“ výroby středověkou velmocí a tento stav si udrželi i v období rakousko-uherské monarchie. Počátkem 20. století předstihly české země úrovní industrializace (se 40% obyvatel pracujících v průmyslu) většinu sousedních a dalších srovnatelných zemí. Ani za minulého režimu nezásoboval československý průmysl jen „bezedné“ východní trhy, ale tuzemské stroje nacházely odbytiště také – terminologií socialistických podniků zahraničního obchodu – v KS (kapitalistických státech).

„Koncem osmdesátých let minulého století šlo devadesát procent produkce mého tehdejšího zaměstnavatele do KS,“ vzpomíná Antonín Karásek. „Zajímavý byl pro nás zejména americký a kanadský trh. S kolegy servisními techniky tiskových strojů jsme se pak ještě několik let střídali ve dvou- či tříměsíčních turnusech na hotline pracovních pobytech v USA a Kanadě. Neměli jsme k dispozici tak sofistikované nástroje jako dnes, dokonce ani mobilní telefon nebo internet. Ale se zákazníky jsme byli ‚on-line‘ skoro pořád.

S sebou jsem si vozil dialer, v němž jsem měl uložené telefonní číslo naší firmy jako plátce hovorů, a za ním následovalo číslo zákazníka. Než jsem odletěl třeba na Floridu, dal jsem po telefonu zákazníkovi instrukce, co má prověřit, a při mezipřistání v Atlantě jsem se s ním spojil znovu. Doma jsem pak měl na záznamníku nahrané vzkazy od klientů, které jsem si při každém mezipřistání přehrál. Řekl bych, že mi to zabralo méně času než dneska přečíst tu záplavu e-mailů, z nichž mnohé se ukáží jako zbytečné. Ve složkách jsme měli papírové záznamy všech servisních zásahů, včetně jména klientova dílovedoucího. Dnes lidé často odkliknou a zapomenou. Točí se v nepřirozené zkratce.

Inovátory najdete všude

Naštěstí existují i výjimky. Pro veřejnost většinou anonymní inovátoři s mezioborovým přesahem. Obvykle pracují ve výzkumu a vývoji menších, často rodinných firem v regionech, kam to lovce atraktivních pracovních příležitostí s vidinou co nejvyššího platu moc netáhne. Ale úspěšná firma s perspektivním výrobním portfoliem umí kvalitní pracovníky ocenit a příjemně se dá žít i mimo velké průmyslové aglomerace.

Například ve společnosti Komfi, jejíž produkce jde z jedné třetiny na americký trh, je vývoj postaven na unikátním know-how erudovaných elektroinženýrů, IT specialistů a strojařů z konstrukčních kanceláří v Lanškrouně a Novém Městě na Moravě. Dokáží kombinovat znalosti několika oborů a přijít s řešeními na míru přáním i nejnáročnějších zákazníků. Výsledkem pak jsou jedinečné jednoúčelové stroje v počtu jednoho dvou kusů určené pro různé obory, za něž zákazníci rádi zaplatí i vyšší cenu. Jedním z příkladů je jednoúčelový stroj na montáž injekčních jehel pro českou pobočku nadnárodní firmy na výrobu medicínské techniky.

Text: Věra Vortelová

Foto: archiv Komfi