Jsem v práci šťastný?

Vy, co pracujete, položili jste si už někdy tuto otázku? A vy, co studujete, je to vaše kritérium pro výběr prvního zaměstnání? Že mám spadnout z hrušky na zem? No, znám pár zaměstnavatelů, kterým záleží na tom, aby jejich zaměstnanci šťastní byli. Ono totiž štěstí jde ruku v ruce s úspěchem a úspěšní a šťastní lidé dělají úspěšnou a zdravou firmu. I o tom jsme hovořili s personální ředitelkou a zároveň spolumajitelkou společnosti Gumex Janou Lagovou.

Když mluvíte o své práci, zdá se, jako byste se personalistkou už narodila. Vždycky jste snila o této pozici?

Naopak, když jsem byla malá, toužila jsem být zdravotní sestrou. Na zdrávku jsem se však o pár příček nedostala, jelikož jsem kvůli chraptivému hlasu nesplnila talentovou zkoušku – zazpívat písničku. Vystudovala jsem z „trucu“ střední průmyslovou školu potravinářských technologií, obor cukr a cukrovinky a nejspíš jsem měla být mistrovou v nějakém cukrovaru nebo pracovat v potravinářské laboratoři. Jakmile jsme dostudovali, spektrum našeho uplatnění se zúžilo, protože spoustu cukrovarů zrušili. Po maturitě jsem pak skutečně na obor dětská sestra na půl roku nastoupila, ale kvůli zdravotním komplikacím jsem studium ukončila. A právě v devatenácti letech mi dal můj otec, který budoval vlastní firmu, kde krátce pracovali už i mí dva bratři, nabídku připojit se k rodinnému podnikání.

Takže jste se stala personální ředitelkou v Gumexu.

No to až mnohem později. Nejprve jsem prošla postupně od základů firmou, starala se o firemní účet, fakturaci a pokladnu, pracovala jako prodejce i nákupčí, polepovala zboží přepravními štítky a komunikovala se zákazníky… Měla jsem ale od počátku vzor ve svých bratrech i otci, kteří mají talent k vytváření strategie, ekonomický cit i ochotu rozumně riskovat a ke všemu jsou velmi pracovití.

Personální oddělení jsme tenkrát neměli, to jsme budovali postupně až s růstem firmy. K mojí dnešní práci mě přivedl můj bratr Libor, který je nyní marketingovým ředitelem a šéfuje pražské pobočce. Usoudil, že bych v tom mohla být dobrá, dal mi důvěru, předal své manažerské zkušenosti i nástroje, ale do prvního pohovoru se zaměstnancem mě hodil jako do vody. Od té chvíle jsem začala budovat personální oddělení od základů, soustavně se v oboru vzdělávat a prací s lidmi zlepšovat své dovednosti a cit. Vzdělávání a přísun informací beru jako celoživotní proces a baví mě. Nyní dokončuji studium UK-MBA na brněnské VUT.

Myslíte si, že je pro život člověka důležité, aby dělal skutečně to, co ho baví a naplňuje? Nestačí prostě vydělat peníze a realizovat se ve volném čase?

Obdivuji všechny, kteří svou práci vydrží dělat, aniž by je bavila a cítili se v ní šťastní. Na práci je to však bohužel často poznat. Když dělá pracovník jakékoli pozice stávající práci výborně a s nasazením, dává jí něco navíc, přináší své nápady, bude první na seznamu manažera při jednání o povýšení nebo přeřazení na náročnější práci.

Posuzujete podle toho také uchazeče o práci?

Hledám lidi správně motivačně orientované, pracovité, kteří díky svému osobnímu přesvědčení a životnímu postoji převedou své znalosti do schopností podat výkon. Setkala jsem se už s ohromným množstvím kandidátů a velkou část z nich obdivuji za to, co ve svém životě dokázali, ať to bylo studium nebo náročná praxe nebo postavení se na vlastní nohy. Ne všichni jsou však vhodní do naší firemní strategie nebo firemní kultury.

Každý máme v sobě určitý potenciál, jen je důležité ho objevit.

V poslední době jste se rozrostli, kromě strážnické základny máte tři pobočky v Česku a tři na Slovensku a celkem přibližně 140 zaměstnanců. Dá se ještě při tomto rozměru takto přistupovat k jednotlivým lidem?

Pořád jsme rodinná firma se vším všudy. Od dosažení stovky zaměstnanců se má práce více překlopila k pozici byznys partnera manažerů. Ve výběrovém řízení je to však stále individuální práce s každým kandidátem. Vybrat správně člověka pro tu kterou danou konkrétní pozici je klíčové. Sledovat, jak se zapracoval, jestli mu práce sedí, jak zapadl do kolektivu, jestli se rozvíjí dál, nabídnout mu případně vzdělání a růst.

Co vám z tohoto pohledu udělalo v poslední době největší radost?

Růst naší firmy klade samozřejmě velké nároky na všechny zaměstnance. Těší mě, když vidím, že nám sami vycházejí vstříc. Jak se například bývalí skladníci rekvalifikovali na obsluhu digitálních strojů, jak se naši lidé ochotně učí novým technologiím. Pak také, že se nám povedlo poskládat z mladých řadových pracovníků tým manažerů, se kterými se dobře pracuje a mají cit k lidem. A úplně nejlepší je, když nám dobré renomé firmy přivede nové kvalitní lidi, třeba přes doporučení našich spokojených zaměstnanců.

Snažíte se technické kádry sami vychovat? Spolupracujete například se školami?

Ano, už několik let rozvíjíme spolupráci se Střední školou Strážnice, převážně se studenty oborů CAD a CAM systémů ve strojírenství a oboru průmyslový design ve strojírenství. Škole jsme koupili robotky Merkur a Lego, které studenti využívají v kroužku robotiky. Mimochodem, v příštím školním roce bude tento obor nově zařazen do výuky. Studenti k nám chodí na praxi, a většina se tak poprvé setkává s tím, jak to v provozu chodí, a zkouší něco dělat rukama. Pravidelně několik z nich u nás také po škole zakotví, z čehož máme radost.

Jak to vidí zaměstnanci

Ing. Petr Všetula, Ph.D., 30 let

„Pracuji rok a půl v nákupním oddělení. Před nástupem do Gumexu jsem studoval na VUT v Brně, obor elektrotechnika. To je sice jiný směr, než je zaměření naší firmy, ale myslím si, že všeobecný zájem o techniku a znalost angličtiny mi hodně pomohly získat pracovní místo v Gumexu.

Nejtěžší pro mě bylo pochopit systém, jakým firma funguje. S pomocí výborných kolegů, kteří vždy rádi pomohli, to šlo nakonec velmi rychle. Denně odesílám dodavatelům v průměru tři objednávky a asi šest poptávek a ke všem zpracuji nabídky pro kolegy z prodejního oddělení.

V práci mě nejvíc baví komunikace s lidmi a hledání nových technických řešení pro naše zákazníky. Z hlediska kariéry je pro mě důležité zaměstnání ve stabilní a prosperující firmě s tradicí a k tomu na perspektivní pracovní pozici.“

Lukáš Pavka, skladník, 20 let

„V Gumexu pracuji necelý rok. Byl jsem přijat po odchodu ze slovenské výrobní firmy, kde jsem rok pracoval ve třísměnném provozu jako obsluha CNC brusky. Po nástupu bylo nejtěžší naučit se všechny produkty, od hadic, pryží až po spony a spojky. Denně vychystám tak 70 až 80 položek, zabalím cca 35 balíků pro sběrnou službu. Mám rád různorodost práce a také mě baví řídit vysokozdvižný vozík. Je pro mě důležité správně a přesně vychystat zboží tak, aby byl zákazník spokojený. Osobní čas věnuji také studiu, dodělávám si maturitu v oboru podnikání, takže mě čekají ještě dva roky studia.“