Trpíme nedostatkem sebedůvěry?

Podle kritiků spí české školství spánkem Šípkové Růženky a za kvalitním vzděláním se musí do zahraničí. „Naše školství nebylo a není špatné ani v současné době. Řada absolventů českých vysokých škol se úspěšně etablovala na prestižních zahraničních univerzitách a v respektovaných výzkumných institucích. O některých svých bývalých studentech jsem se před časem zmínil také v Hyde Parku Civilizace,“ odmítá jednostranné hodnocení zakladatel české kybernetiky a ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC), profesor Vladimír Mařík.

Těch, o nichž se dovídáme z médií, je jen pár. Pro komplexní a hluboké změny průmyslové výroby a života vůbec, které nás čekají, však bude třeba připravit celou společnost. Má na to české školství? A v čem by se mělo změnit?

Náš vzdělávací systém je příliš segmentovaný. Jednotlivé specializace se u nás vyučují na vysoké úrovni, ale bez mezioborových přesahů. Aby studenti uspěli u zkoušek, musí pronikat do jedné hloubky, druhé hloubky… a ve výsledku pak zvládají, jak často zdůrazňuji, několik hlubinných vrtů, ale na úkor interdisciplinarity a sledování vývojových trendů.

Podle rektora ČVUT Petra Konvalinky nemá škola nezaměstnané absolventy. Ale pražské univerzity nemají dost prostředků na platy významných profesorů třeba z Cambridge nebo Oxfordu. Daří se vám přilákat odborníky? Chce se českým vědcům vracet domů?

Pro vědce nebývá finanční ohodnocení na prvním místě, i když slušný materiální standard je důležitý. Rozhodují se především podle pracovních podmínek, technického vybavení pracoviště, možností odborně se rozvíjet v domovské instituci i v mezinárodní vědecké komunitě. Pokud mají trvalý kontakt se zahraničními partnery, kteří dělají výzkum na světové úrovni, zahrnou do svého rozhodování i osobní motivaci, jako je vztah k místu, odkud pocházejí, kde vyrostli, mají tam příbuzné a přátele. A třeba si přejí také to, aby jejich děti neztratily vazbu na zemi, z níž pocházejí. Náš institut je zatím ještě jedno velké staveniště, ale již nyní se intenzivně věnuji jeho personálnímu obsazení a někteří absolventi se nám vracejí.

Evropská vize

Evropským lídrem projektu Industrie 4.0 je Německo, které však má k dispozici organizačně i kapitálově řádově jiný potenciál než Česká republika. Budeme na tak náročně změny, jako je tzv. čtvrtá průmyslová revoluce, stačit?

Český průmysl je strukturálně, vlastnicky i obchodně úzce navázán na německý, a pokud s ním máme zůstat kompatibilní, nezbude našim firmám nic jiného, než masivně podpořit aplikovaný výzkum a změnit celou filozofii průmyslové výroby. Obávám se, že tuzemských firem se nikdo nebude ptát, zda a jak jsou připraveny. Zhruba osmdesát procent z nich vlastní zahraniční subjekty, takže by se jim taky klidně mohlo stát, že budou plně řízeny finálními výrobci.

Z nové studie Industrie 4.0 – Readiness vyplývá, že Industrie 4.0 se stala hlavním tématem nejen německého, ale i evropského strojírenství. Téměř dvě třetiny německých strojírenských podniků se již připravují na novou průmyslovou revoluci a celá třetina z nich dokonce velmi intenzivně. V jakém stadiu příprav se nachází Česká republika?

V Iniciativě Průmysl 4.0 a Akčním plánu pro ČR, které jsem s kolegy připravil pro českou vládu, jsme rozpracovali vizi kybernetizace průmyslu a nástroje k její realizaci v horizontu dvaceti až pětadvaceti let. Vzhledem k tomu, že v procesu zavádění komplexní digitální výroby nejde jen o aplikaci moderních technologií, ale i o změny firemních procesů a vliv sociálních aspektů, půjde podle mého názoru o záležitost aspoň jedné generace.

Němci podporují aplikovaný výzkum již od roku 1949, kdy vznikl Fraunhoferův institut. Na rozdíl od ČR tam vědu a aplikovaný výzkum velkoryse saturují stát i podnikatelský sektor. Nehrozí, že zůstaneme jen tzv. montovnou?

Když se nespokojíme pouze s exportem výrobků, ale začneme více vyvážet sofistikovaná řešení, patenty a prototypy, pak nezůstaneme. Vyvážet své know-how bude do budoucna lukrativnější, než něco vyrábět. V našich malých a středních podnicích a na univerzitách pracuje mnoho schopných lidí, jejichž invence využíváme stále málo. Třeba špičková řešení výzkumníků prodáváme velkým mezinárodním firmám doslova za babku.

Myslíte, že kdyby měly Airbus nebo Bosch na všechno dost vlastních odborníků, obracely by se se zakázkami na nás?

Křižíkovi následovníci

Nechcete snad říct, že lídrem průmyslové digitalizace v Evropě jsou chytré české hlavičky?

To Česká republika nikdy nebude, na to jsme příliš malou ekonomikou. Ale odborníky, kteří mohou bez obav zaklepat na dveře předních světových výzkumných institucí a nadnárodních společností, máme. Myslíte, že kdyby měly Airbus nebo Bosch na všechno dost vlastních odborníků, obracely by se se zakázkami na nás? Nebo si vezměte kybernetickou bezpečnost, která bude pro síťově propojenou globální ekonomiku naprosto klíčová. V této oblasti je Česká republika světovou velmocí.

Všimla jsem si, že na webových stránkách CertiConu uvádíte v referencích jen velké mezinárodní společnosti, jako právě Airbus, Bosch, IBM, Medtronic a další. Tuzemské firmy o vaše služby neprojevují zájem?

Pokud si vzpomínám, tak jen Seznam a Jablotron.

Jste příliš drazí?

Nejsme, ale námi nabízená řešení jsou velmi komplexní a jejich realizace je pro malé a střední české podniky příliš nákladná. Proto jsme v Akčním plánu pro Průmysl 4.0 navrhli rovněž finanční nástroje, jak cestu k robotizaci a kybernetizaci výroby usnadnit všem.

A co soutěže o veřejné zakázky?

V ČR jsme v žádné nikdy neuspěli a už se o to ani nepokoušíme.

Jak se do portfolia CertiConu dostal Airbus?

Jeho pracovníci mi zavolali a nabídli spolupráci. Žádné výběrové řízení, žádná složitá administrativa.

To vypadá, že ani nepotřebujete marketing?

CertiCon zaměstnává na marketing jednoho obchodního ředitele, jednu studentku a jednoho obchodníka na smlouvu. Obrat společnosti činí v současné době 400 milionů korun a jedna zakázka navazuje na druhou. O práci si říkat nemusíme. Obecně ale považuji marketing a obchod za nejslabší články ve struktuře českých firem a výzkumných institucí. Často se bohužel prodáváme pod cenou.

Obecně považuji marketing a obchod za nejslabší články ve struktuře českých firem a výzkumných institucí. Často se bohužel prodáváme pod cenou.