Miroslav Šabart: Děti studující technické obory nebudou zvyšovat počty nezaměstnaných

„Dávno to není černá práce,“ říká o strojírenských oborech Miroslav Šabart, místopředseda představenstva a generální ředitel akciové společnosti ŽĎAS, který je zároveň prezidentem Svazu strojírenské technologie sdružující padesátku strojírenských firem. Téměř všechny „na vlastní kůži“ pociťují už několik let nedostatek technicky vzdělaných lidí. Při našem setkání jsme hovořili o studentech technických oborů a hlavně o tom, proč je jich tak málo.

» Jak konkrétně funguje spolupráce firmy ŽĎAS se školami?

V minulosti fungovala velice dobře. Dnes je situace taková, že na úrovni vedení škol a vedení ŽĎASu funguje dál, avšak velký problém je bohužel v tom, že se školy potýkají s minimálním zájmem dětí o technické obory. Ve Žďáru nad Sázavou se spojila Střední průmyslová škola se Střední technickou školou a jsou řízeny z jednoho centra. Nemyslím si, že to byl dobrý krok. Střední technická škola by měla být separátní a měla by být řízena velkou firmou, která by do ní investovala. V rámci naší spolupráce s touto školou jsme v úzkém kontaktu s jejím bývalým ředitelem, snažíme se nabízet dětem atraktivní zaměstnání, stipendium, zajištění pracovního místa. To se částečně daří, avšak znovu narážíme na to, že dětí je na těchto školách příliš málo, aby nahradily odborníky, kteří odcházejí do důchodu.

» Co s tím? Jaký je podle vás nejúčinnější model pro získávání a vzdělávání mladých lidí a jak jsme od něj u nás daleko?

Myslím si, že celý systém školství v ČR je postavený špatně. Je otevřeno obrovské množství středních a vysokých škol a všechny jsou financovány na základě počtu studentů, které získají. Myslím si, že by mělo dojít k hodnocení jednotlivých škol a ke státním maturitám či přijímacím zkouškám, kde by se děti rozdělily na studenty středních škol a učňovských oborů tak, abychom měli také dost odborně vzdělaných lidí z učňovských zařízení. Školství je dnes celkově bohužel na velmi nízké úrovni, počínaje tím, že není povinná matematika, a konče tím, že převažují hlavně humanitní obory a neučí se ty technické.

» Kdyby bylo možno uskutečnit mávnutím kouzelného proutku jeden – první – krok pro nápravu celé situace, co byste udělal?

Zrušil bych velké množství škol, a sice podle toho, kolik jejich absolventů je v daném oboru zaměstnaných. Jsou zde totiž školy, které vychovávají pouze budoucí nezaměstnané. Myslím si, že by mělo dojít k tomu, aby poptávka po školách převyšovala nabídku.

» Naše příloha TECH EDU se dostane do rukou učitelům základních škol a výchovným poradcům. Co byste jim na úvod tohoto projektu sdělil?

Rád bych jim doporučil, aby absolvovali prohlídky firem, které v jejich regionu jsou, a seznámili se s  jejich výrobními programy. Je důležité, aby věděli, co vyrábějí, jak vypadají, v  jakých podmínkách zaměstnanci pracují a  jaké mají mzdy a zaměstnanecké výhody. Potom budou schopni předávat svoje postřehy rodičům a dětem, zprostředkovat detailní informace a dokážou jim pomoct při výběru povolání. A velké firmy by měly tyto pravidelné prezentace pro rodiče, učitele a výchovné poradce organizovat.

» Jaká je ta největší motivace a argument pro rodiče, aby technicky nadané děti směřovali ke studiu technických oborů?

Každý dnes může číst v novinách, že průmysl, a to především strojírenský, tvoří přibližně 40 % HDP. Je tedy velký předpoklad, že se právě tyto firmy budou dále rozvíjet. Stále existuje poptávka po strojírenských produktech, v tomto oboru se projevuje ekonomický růst. My tak můžeme garantovat, že děti, které budou studovat technické obory, budou mít zaměstnání, zatímco humanitní obory vytvářejí armádu nezaměstnaných, kteří budou jen stěží hledat uplatnění. To je podle mne největší argument.

» Které konkrétní kvalifikace jsou v současné době nejžádanější?

Nejžádanější jsou absolventi vysokých technických škol a průmyslových škol, a to vývojáři a konstruktéři. Ze středních odborných učilišť a  středních průmyslových škol potřebujeme programátory NC strojů, obráběče na  velké i malé stroje i technicky znalé lidi pro obsluhu NC strojů. Speciálně u nás je poptávka po velmi dobře vyškolených kovářích a slévačích. Dnes už to není „černá práce“. Naopak – je to práce na velmi vysoké úrovni, s použitím moderních technologických zařízení. Vše je řízeno počítači.

» Jak se vám líbí koncept TECH EDU?

Myslím si, že je to po dlouhé době, kdy se snažíme různými cestami prosazovat technické školství, projekt, který by mohl pomoci výchovným poradcům ve  školách, učitelům a  následně i rodičům. Věřím, že informace, které prostřednictvím časopisu získají, rozšíří jejich obzory a mnohem více si uvědomí, že trvalé zaměstnání je pro naše děti to nejlepší, co mohou do života mít.

Svaz strojírenské technologie (SST) byl založen v roce 1990. V současné době sdružuje 49 členů – významných organizací České a Slovenské republiky. Podniky v něm sdružené vyrábějí v ČR více než 80 % produkce obráběcích a tvářecích strojů. Mezi další výrobky členů SST patří dřevoobráběcí stroje, tlakové licí stroje, hydraulická zařízení, dopravníky třísek, kuličkové šrouby a matice, dmychadla, motory, nářadí a nástroje, měřidla.

ŽĎAS a.s. je jedním z největších strojírenských podniků u nás. Sídlí ve Žďáru nad Sázavou a je výrobcem tvářecích strojů, kovacích lisů, odlitků, výkovků a mnoha dalších produktů, které vyváží nejen do zemí EU, ale téměř do celého světa. Zaměstnává okolo 2700 lidí, z toho je však mnoho míst obsazeno tzv. agenturními pracovníky, tedy lidmi například ze Slovenska, z Polska nebo z Bulharska.