Škola a firmy povznášejí tradici českého skla

Je 11. 11. 2016. Krásné datum pro Skleněnou noc, nemyslíte? Přijíždím do Nového Boru na netradiční den odborných dovedností sklářské školy, který je svým pojetím mimořádný. Stejně jako sama škola i Novoborsko – nikde jinde na světě není na tak malém místě koncentrováno tolik sklářských firem a zastoupení všech řemesel, které se sklem souvisí, od hutního zpracování po všechny zušlechťovací techniky.

Sklářství zmítané na vlnách

Snad žádná země na světě se nemůže pochlubit tak dlouhou a hlavně nepřerušovanou tradicí sklářství jako právě Česko. Od prvních let vzniku města Nový Bor bylo právě sklářství to, co ovlivňovalo jeho vývoj; v roce 1763 byla v Haidě (dnešním Novém Boru) založena piaristická škola, kde se vzdělávaly děti sklářských výrobců a obchodníků se sklem z města a okolí.

A přesto se v době nedávno minulé české sklářství potýkalo s obrovskými existenčními problémy, které se nejvíce projevily v letech 2006 až 2008. „Každý sklář potvrdí, že se jeho obor v historii vyvíjel ve vlnách: buď šel nahoru s konjunkturou a progresí, nebo klesal do úpadku. Před deseti lety ale přišel společně s celkovou krizí v průmyslu takový propad, že někteří již ani nevěřili, že se obor z tak hlubokého úpadku ještě někdy vzpamatuje. Dvě velké sklářské firmy zavřely brány, lidé se ocitli bez práce. Mnoho firem zaniklo. V roce 2008 byl Nový Bor mrtvé město s obrovskou nezaměstnaností,“ vzpomíná na nelehkou dobu ředitelka Vyšší odborné školy sklářské a Střední školy v Novém Boru Ilona Jindrová.

Postupně se však situace začala zlepšovat a firmy, které krizi přežily, nyní řeší jiný problém: mají výrobu, zakázky, ale chybí jim kvalifikovaní pracovníci, protože staří odešli do důchodu a mladá generace sklářů ještě nedorostla. „Týdně mám dva až tři telefonáty z firem: ‚Nemáš šikovného foukače, dobrého brusiče?‘ Vše jsou spojené nádoby, a tak se tato poptávka začala projevovat i ve větší důvěře ve sklářství a letos jsme dokonce museli žádat kraj o výjimku, abychom mohli přijmout do prvního ročníku učebního oboru Sklář-výrobce a zušlechťovatel skla nad třicet dětí, konkrétně třiatřicet. A zvyšující se zájem o studium vnímáme ve všech oborech.“

Škola a firma jsou spojené nádoby

Spolupráce s firmami funguje v synergii konkrétně tak, že žáci učebního oboru, kde tvoří polovinu výuky praxe a druhou polovinu teorie, jsou často od druhé poloviny 2. ročníku posíláni na praxi přímo do výrobních firem. Je to oboustranně výhodné, protože firmy vyřeší nedostatek kvalifikovaných lidí a žáci se seznámí s reálným životem ve firmě.

„V České republice je celkem pět sklářských škol, ale ta naše je jedinečná v tom, že má jako jediná všechny tři stupně sklářského vzdělávání. Máme učební obor Sklář-výrobce a zušlechťovatel skla, maturitní obory Umělecko-řemeslné zpracování skla a Design interiéru. A obor Tvorba uměleckého skla Vyšší odborné školy sklářské. Výstupem z učebního oboru je výuční list, výstupem středního stupně vzdělávání je maturitní zkouška a výstupem VOŠ je absolutorium a titul DiS. Zároveň výjimečné a pro studenty velmi přínosné je, že učební obor a maturitní obor jsou vzájemně prostupné. To znamená, že pokud se někomu velmi daří v učebním oboru, může přejít na maturitní, a funguje to i naopak. Přitom zůstává v kontaktu s učiteli, které už zná,“ vysvětluje Ilona Jindrová princip studia na novoborské sklářské škole.

„Další výhodu propojení všech stupňů vidím v tom, že na odborných pracovištích, jako jsou školní huť, malírny, rytebny nebo brusírny, kde není možné výuku oddělit, jsou studenti společně napříč ročníky – učební obor, maturitní ročníky i studenti VOŠ zároveň. To pokládám za velmi důležité. Považuji to za průpravu na reálný život, protože až pak přijdou do sklářské firmy, tam je také nebude nikdo oddělovat. Učí se spolu žít umělečtí návrháři s výrobci-realizátory.“

Zajímavostí pro studenty může být informace týkající se přijímacího řízení na umělecké obory. Všichni uchazeči ze základních škol musí dělat testy z českého jazyka a matematiky, jen uchazeči na umělecké obory ne. Právě proto, aby nebyli znevýhodnění, takže dělají pouze talentovou zkoušku. Ta spočívá v kresbě, malbě a modelování. Pro děti je to velký bonus.

Ještě mě zajímalo, jestli se hlásí víc chlapců nebo dívek. Od paní ředitelky se dozvídám, že je to závislé na oboru: „Máme i na VOŠ děvčata, která se pohybují na sklářské huti, ale tam to rozhodně není o tom, že by si jednoho dne stouply k píšťale a osm hodin foukaly ve fabrice. Takže obor foukač dutého skla je určen výhradně pro chlapce. Na druhou stranu dívky mají blízko k oboru malba skla. U rytiny se kluci vyskytují, hlavně v minulosti, kdy jsme měli rytců více, aktuálně máme na rytebně jen děvčata. A brusírna, kde práce může být také dost těžká, zejména na lokty, tam je to tak půl napůl. Výroba sklářských forem je určená pro chlapce – to je dlabání a soustružení dřevěných forem. I když v minulosti jsme měli také jedno děvče a bylo moc šikovné.“

Na spolupráci mezi školou a firmou jsem se ale byla zeptat také na pomyslné druhé straně břehu, tedy v jedné z firem, která se sklářskou školou úzce spolupracuje, a to Vladimíra Žíly, majitele a jednatele sklářského novoborského ateliéru Astera.

„Situaci škol a firem vnímám jako spojené nádoby. A důležitá je také informovanost veřejnosti. Doba, kdy byly tlaky na to, aby se obory slučovaly nebo zavíraly, je naštěstí nedávnou minulostí. Teď je situace stabilizovaná, což je dobře. Náš ateliér spolupracuje s novoborskou sklářskou školou a sklářskou školou v Kamenickém Šenově, které jsou od sebe vzdálené pět kilometrů přes kopec. Obě mají u nás dveře otevřené. Kamenickou školu jsme podpořili i finančně vydáváním jejich výročního katalogu. Novoborští studenti mají možnost u nás být na praxi a dokonce si i během ní něco vydělat, což sice není naše povinnost, ale považuji to za důležité, protože je to motivuje,“ sděluje mi svůj pohled na věc Vladimír Žíla.

Přijďte si fouknout

Ale to už se blíží osmnáctá hodina a s ní také Svatomartinská skleněná noc. Pomalu se to tu začíná hemžit malými i velkými a na školním dvoře se rozsvěcují ohně. Je vidět, že se nejen Nový Bor na tuto akci dobře připravoval a všichni se těší. Letos je to již její devátý ročník.

„Když jsem v roce 2007 nastoupila do funkce ředitelky, tak jsme si s vedením řekli, že nebudeme pořádat klasické dny otevřených dveří. Jsme spojení se sklem, se žhavou hmotou, a proto uděláme něco jiného, Skleněnou noc otevřených dveří. Ne den, ale noc, pro tu atmosféru. První Skleněná noc byla v roce 2008 a nevěděli jsme, jestli lidé přijdou. Ale přišli a současně se z toho v regionu stal takový svátek skla a dnes je to už tradicí. Za noc se tu vystřídá několik tisíc lidí z blízkého okolí, ale i z širšího regionu,“ říká mi Ilona Jindrová.

Doprovodný program má dvě linie: kromě ukázek práce studentů i sklářských mistrů v hutích a dílnách, kde mají návštěvníci možnost si jednotlivé techniky vyzkoušet, probíhá současně doprovodný program. „Zpívá školní sbor Skleněnky, míváme předtančení a zveme různé hosty, kteří mohou celou noc ozvláštnit. Děti-návštěvníci dostanou kartičku a chodí po jednotlivých stanovištích, kde plní úkoly a sbírají razítka a nakonec dostanou malou odměnu. Máme tradičně i tombolu. Každá noc má svoje téma. Měli jsme například mysliveckou skleněnou noc. Ta letošní je svatomartinská.“

Tma nádherně kontrastuje s ohni venku a rozžhavenými pecemi ve školní huti. Jak mi paní ředitelka prozradila, školní sklářská huť je pýchou a srdcem školy. Byla otevřena v roce 2001 a se svými třemi dvoupánvovými pecemi se stala špičkovým pracovištěm v regionu.

Ale to už se dívám spolu s ostatními dětmi, studenty a rodiči, jak se fouká sklo. Foukání si můžeme všichni vyzkoušet; dospělí se většinou ostýchají, ale děti celkem úspěšně foukají a je vidět, že si to užívají. Za zpěvu Skleněnek nebo hry na skleněnou flétnu Jakuba Nitsche se přesunuji do dalších ateliérů a obdivuji broušení, malbu, vitráže... A pak se opět vracím do školní hutě a s úžasem pozoruji, jak se rozžhavené sklo tvaruje jako hlína a jak neuvěřitelně šikovní jsou sklářští mistři. Mám pocit, že atmosféra ohně a skla nás všechny, co jsme tady, pohlcuje. Těžko o tom vyprávět, přijďte to příští rok zažít!

Díky všem, kteří to s českým sklem nevzdali a v době krize vytrvali, díky za podporu města, v němž škola sídlí, a díky i všem organizacím, které sklářské vzdělávání u nás podporují.

A na závěr bych se ještě ráda podělila o jednu nedávnou zkušenost paní ředitelky Jindrové: „Je to asi dva týdny, co jsem se vrátila z krátké pracovní návštěvy v Číně. Viděla jsem tam neuvěřitelné technologické možnosti a zázemí, jaké si můžou dovolit, a také čínské výrobky. Jsem přesvědčená, že umělecko-historický vývoj nelze ani přeskočit, ani napodobit. Výjimečnost a kvalita našeho skla je daná naší dlouholetou tradicí, výjimečnými lidmi a technologickým zpracováním skla od foukání po všechny zušlechťovatelské práce. A jako patriot si troufám tvrdit, že je to genius loci, ‚duch místa‘, který je do těch věcí vtištěn a který k Novoborsku patří.“

Takže buďme hrdí na naše sklo a věřme v jeho budoucnost!