Investice do vědy se vyplatí vždycky

S Markem Novákem jsme se poznali před více než dvěma lety. Tehdy nás zaujala zpráva, že jako devatenáctiletý zvítězil v mezinárodní soutěži mladých techniků Intel ISEF. Na Fakultu elektrotechniky ČVUT se hlásil již v době, kdy měl na svém profesním kontě významná ocenění a čtyři roky spolupráce s firmami, například na „hodinkách“, které získávají a vyhodnocují data o zdravotním stavu člověka a registrují anomálie. Od té doby, co jsme se neviděli, stihnul například založit start-up a naučil se úžasně prezentovat své projekty po celém světě.

Před půl rokem jste vyvinul revoluční bezbateriový glukometr, na přelomu dubna a května založil start-up X.GLU a uvedení na trh se plánuje v horizontu dvou let. Je to tak jednoduché?

Samozřejmě, že není. O zdravotnickou techniku se systematicky zajímám již od středoškolských studií, kdy jsem začal spolupracovat s českobudějovickou firmou TSE. Takže medicínská problematika pro mě není novum.

Založit firmu byla vaše myšlenka?

Ano, byla to nezbytnost. Obvykle se nejprve zformuje tým jak vývojářů, tak lidí zaměřených na obchod, finance, marketing a právní záležitosti. Jenže u mě to bylo obráceně: vyvinul jsem produkt a potřeboval jsem partnery, kteří mi pomohou ho uvést na trh. Díky Veronice Peterkové z TechSquare, společnosti zabývající se rozvojem start-upů, která mě seznámila s mými čtyřmi kolegy, jsem mohl společně s nimi založit start-up X.GLU. Tím se nám otevřela cesta na vídeňskou konferenci Pioneers 2016, festival start-upů, na nějž jsme se nominovali z pěti set přihlášených jako jedni z pěti nejlepších TechSquare High Five, jimž hradí účastnické poplatky a cestu sponzoři.

Velcí a kapitálově silní odjakživa válcovali malé. Jaký je v současné době vztah velkých společností k menším subjektům?

V posledních letech korporáty hojně využívají inovativního potenciálu start-upů, například Google s nimi intenzivně spolupracuje třeba v oblasti strojového učení.

Nadnárodní giganti přece mají na to, aby dobře zaplatili ty nejlepší odborníky do vlastního týmu. Vyplatí se jim to?

Určitě. Ne nadarmo se říká, že korporace jsou tak obrovské a disponují tak velkým objemem lidských zdrojů, že jsou zaměstnány jen samy sebou. Ve start-upech to je a z principu musí být jiné. Pracují v nich hlavně mladí lidé, kteří mají drive postavený na ambici něco nového vymyslet a uvést do praxe. Korporace se svou ekonomickou silou a institucionálním zázemím může pomoci rozvíjet nápad dál. Příkladem vzájemně prospěšné spolupráce je třeba americký gigant Go Daddy, jenž dodává webhosting, registraci domén (největší registrátor v USA) a další služby malým podnikatelům v USA, a česko-slovenský M.dot. Stejnojmenná aplikace start-upu pomáhá malým podnikatelům vybudovat přímo ve smartphonu jejich mobilní stránky.

A co X.GLU? Četla jsem o zájmu farmaceutických firem o váš produkt. Také koketujete s podobnou myšlenkou?

Už se od spolupráce s firmami odkláníme a chtěli bychom náš glukometr vyrábět a prodávat sami.

Potřebný kapitál už máte?

Asi před dvěma měsíci se podařilo našemu týmu najít mezi nám blízkými lidmi českého investora, který do toho s námi půjde.

Čili rizikový?

Rizikové je v inovativním podnikání všechno – start-upy, hlavně hardwarové, musí počítat se značnými náklady na vývoj, technické vybavení a zejména v oblasti zdravotnictví a farmacie se připravit na složité schvalovací procesy, které se navíc i v Evropě po léta stát od státu lišily. Evropská unie je však významně zjednodušila. Také se mi na ní řada věcí nelíbí, ale zrovna v této oblasti nelze Evropské unii moc vyčítat, protože sjednocení schvalovacích procesů a harmonizace přísných předpisů napříč členskými zeměmi nám práci do značné míry usnadnily. Známka certifikace CE na každém produktu otevírá dveře všem firmám po celé unii a šetří jim čas i finanční prostředky.

Pořád mi vrtá hlavou, v čem je váš produkt tak rizikový, když nabízíte oproti současným glukometrům, které jsou minimálně dvacet let stejné, moderní technologie, větší komfort pro diabetiky a ještě je jeho výroba a provoz o polovinu levnější?

V inovativním podnikání není nic na trhu osvědčené a jisté a tradiční investoři se bojí riskovat. Jenomže u technologických inovací nestačí zhotovit prototyp. K certifikaci potřebujete produkt totožný s tím, který se bude vyrábět a prodávat. Čili musíte připravit jeho výrobu.

Slepým cestám se ve vědě nevyhneme

A proč právě glukometr?

Na medicínskou techniku se specializuji již od střední školy a zaregistroval jsem až pandemický růst diabetu v populacích nejen vyspělých, ale i rozvojových zemí. Jen v České republice žije až 800 tisíc diabetiků a na světě asi 400 milionů, přičemž naděje na vyléčení zatím neexistuje. Kromě diety, pohybu a dodržování lékařských doporučení vyžaduje nemoc disciplínu, jako je pravidelné měření, evidence inzulinových jednotek apod. A pro velké společnosti přestává být výroba glukometrů ekonomicky zajímavá. Kromě svých několikaletých zkušeností s vývojem medicínských přístrojů jsem u bezbateriového glukometru využil i poznatků ze studijního projektu na téma Energy harvesting (techniky získávání malého množství energie ze zdrojů, jako je okolní teplota, vibrace, proudění vzduchu nebo chytré telefony). K napájení a komunikaci bezbateriového glukometru se smartphonem jsem využil technologii NFC (Near Field Communication).

Máte nesporný talent a vytrvalost a ve svých dvaadvaceti letech řadu ocenění z mezinárodních soutěží. Nyní již i praktické výsledky v aplikovaném výzkumu. Neměl jste nikdy chuť skočit rovnýma nohama do vývoje a podnikání jako někteří z vašich předchůdců?

Neměl. Nikdy jsem nepodceňoval ani soft skills ani teorii a mrzí mě, když slyším, že základní výzkum je zbytečně drahý a s nejistým výsledkem. Kdysi jsem se v tisku dočetl, že je lepší postavit kilometr dálnice než podporovat výzkum. Ale i když nepřinese očekávané výsledky, nepřijdou vložené prostředky nazmar. Například na Slovensku vyrostla na vývoji jejich prvního satelitu nová generace vývojářů a podobný efekt přinesl i vývoj letadla na ČVUT.

Netrpělivost, tak typická a snad i pochopitelná pro investory, se v posledních letech začala promítat i do praxe vědeckých časopisů, které akceptovaly jen odborné články, jež slibovaly průmyslové benefity. Nebo tzv. p-hacking postavený na hypotetických datech apod. Naštěstí se pod tlakem kritiky od podobných postupů upouští.

Jak důležitá je podle vás multidisciplinarita?

Je to nutnost. Nelze být zahleděn jen do svého oboru. Také chodím do FN Královské Vinohrady seznámit se s novými operačními metodami a přístroji, ve firmě koukám přes rameno obchodníkům a pracovníkům marketingu, i když prioritní pro mě zůstává vývoj. Znalost technologické báze i soft skills a humanitních disciplín mi umožňuje vysvětlit produkt srozumitelně i laikovi. Jednou z podmínek zavedení nového medicínského výrobku na trh je předběžné testování obsluhy na neproškolených osobách. Předměty, jako jsou psychologie, sociologie nebo filozofie, bych proto ani na technických školách nezatracoval.

Čím schopnější odborník, tím menší pozornost je ochoten věnovat sebeprezentaci. Časem však dojde na lámání chleba. Jak jste se připravoval na představení výsledků svého výzkumu – dokonce v anglickém jazyce – vy?

Pár lidí mi trochu pomohlo, ale na ISEF jsem se připravoval víceméně sám. S mými vrstevníky, kteří se stejně jako já museli před lety vyrovnat s podobným problémem, jsme proto založili dobrovolný spolek, jehož členové zasvěcují naše následovníky do principů prezentace na mezinárodních soutěžích.