M. J. Stránský: Budou dějiny informačních technologií dějinami úpadku lidstva? Scénáře si píše lidstvo samo

Snížení IQ, zvýšení stupidity u adolescentů či pokles schopnosti řešit problémy jsou podle neurologa Martina Jana Stránského jen některé z negativních jevů, které provází nekritické využívání počítačů a nových technologií při výuce. Proto je waldorfská škola v Silicon Valley, již navštěvují i děti Billa Gatese, a řada škol a municipalit v západní Evropě při výuce zakázaly a Americká asociace pediatrů je dětem školou povinným nedoporučuje. Co nám tedy digitální technologie dávají a co berou?

Na jedné straně zažíváme tlak na stále větší digitalizaci společnosti, na straně druhé odborníci varují rodiče před závislostí dětí na informačních technologiích. Proč máme být při jejich využívání obezřetní?

Z dlouhodobých výzkumů adolescentů, vycházejících z výsledků testů pomocí magnetické rezonance a dalších prostředků a metod, obecně vyplývá, že se u generace, která vyrostla s informačními technologiemi, prokazatelně snižuje IQ, roste stupidita, klesá schopnost řešit problémy, pod vlivem textování se omezuje schopnost komunikace a ve výsledku dochází k neurologické deevoluci.

Mohl byste nám stručně přiblížit, co se tedy děje v lidském mozku?

Člověk se neurologicky vydělil z ostatních živočichů díky procesu porovnávání. Když něco vidíme a porovnáme s tím, co známe, vytvoří se v našem mozku neuronové spoje, na jejichž konci se objeví nový fakt. Náš mozek funguje jako knihovna, jejíž části se věnují jednotlivým událostem a schopnostem. S každým novým podnětem si zarámuje a připraví prostor, do kterého může vkládat další myšlenky a zkušenosti. Tak získá objektivní parametry, podle nichž může posuzovat. Čím častěji to dělá, tím lépe.

Můžete uvést nějaký příklad?

V mozku jsou třeba buňky, které „ručí“ za obličej vaší matky. Když si na ni dlouho nevzpomenete, bude složitější vybavit si detaily. Z toho, co vám zbude v paměti, si pak vytvoříte novou, již pozměněnou maketu a uložíte ji. Digitální technologie nám tuto možnost porovnávání nenabízí.

Počítač nenahradí třídu

Je tedy efektivnější učit se z tištěného textu než z obrazovky?

Studenti, kteří píšou na papír a učí se z knih, dosahují o třetinu lepších výsledků než ti, kteří se učí prostřednictvím monitoru. Klasický způsob čtení je totiž jiný. Text držíme v pravé ruce, z níž impulz podvědomě putuje do levé hemisféry s centrem řeči a čtení. Tak prostřednictvím dalšího impulzu „posilujeme“ informace z textu. Učení souvisí s vizuálním aspektem, daným stopadesátitisíciletým vývojem lidského mozku. Při přednesu naučeného textu si vybavíme stránku, první písmeno a první slovo a spustí se proces ve formě řeči. Podobně to probíhá u hudebníků, kteří umí skladby zpaměti. Zahrají prvních pět akordů, narazí v mozku na referenční bod a celá síť se spustí jako domino. Na obrazovce však referenční body chybí: scrollujeme, tedy pomocí myši posouváme text. A když narazíme na odkaz, proces zakládání myšlenky se přeruší, takže ani hlavní text, ani odkaz se nám neintegruje do paměti.

Co byste tedy studentům doporučil?

Digitální technologie jsou výborné jako rychlý a snadno dostupný informační zdroj, ale pro pochopení a zapamatování je potřeba si text vytisknout.

Zmínil jste se rovněž o problémech značné části dětí a adolescentů s komunikací.

Tento jev považuji za nejzávažnější. Digitalizace je plochá, odbourává schopnosti, které lidstvo nejvíc potřebuje – kontext a dialog. Ale lidský mozek je dvě stě tisíc let strukturován tak, aby dokázal porovnávat nejen jednotlivá fakta, ale i souvislosti. Výuka cizích jazyků také neobnáší jen rozšiřování slovní zásoby, ale hlavně vyjadřování myšlenek ve větách. Vzdáme-li se diskuze, přestaneme umět i samostatně přemýšlet.

Digitalizace odbourává schopnosti, jako jsou kontext a dialog.

Hledání emoční odměny

Proč jste tak velkým kritikem sociálních sítí, které jen nabízejí způsob komunikace odpovídající současné úrovni technického pokroku?

Kdybych měl tu moc, zakázal bych je. Jsou tím nejhorším, co mohly digitální technologie lidem přinést. Nabízejí umělé režírování vlastního divadla, jehož aktéři se obklopují jen lidmi, kteří s nimi souhlasí. Na sociálních sítích dochází k názorové homogenizaci, rozmělňování pravdy a totální absenci konfliktů. Legitimní výměnu názorů v osobní diskuzi, kdy reflektujete i výraz obličeje partnera, ničím nenahradíte. Lidstvo vždy posouvaly dopředu konflikty. Nemyslím tím násilné střety, ale debaty.

Charakteristickým rysem sociálních sítí je navíc relativizování pravdy. V jejich prostředí rozhoduje o realitě počet lajků, nikoli skutečnost. Když do takového mraveniště, jako je společenství uživatelů sociálních sítí, „kopnete“, vznikne totální panika, která se šíří jako mor, protože všichni v něm jako členové jediné kasty myslí a jednají stejně. Ne náhodou před lety Albert Einstein varoval, že lidstvo zničí neuvážené využívání moderních technologií.

Člověku občas zůstává rozum stát nad tím, co a proč vůbec si lidé sdělují na Facebooku a kolik tím tráví času. Je to epidemie z nudy nebo závislost?

Sociální sítě jsou neurochemicky návykové jako gamblerství. Když jdeme kolem herny, v níž se nic neděje, zůstáváme neteční. V okamžiku, kdy někdo vyhraje jackpot, ozve se odsud „hurá“ a v našem mozku se uvolní látka zvaná dopamin, kterou vyvolá podnět. Podobně je to se sociálními sítěmi. Nezaujatě surfujeme internetem do momentu, kdy narazíme na nějakou skandální zprávu o někom známém nebo třeba „lechtivý“ obrázek. Tehdy se spustí stejný neurologický proces, protože lidský mozek stále hledá porovnání a dává impulz k tomu, abychom zkoušeli věci, jež mohou být jak pozitivní, tak kontraproduktivní a nebezpečné. Pokud se kyvadlo podnětů vychýlí z rovnováhy, upadáme do závislosti. Může se jednat o extrémní dietu, nadměrné sportovní výkony, digitální technologie nebo cokoli jiného.

V Číně se asi 200 tisíc mladých lidí podrobuje detoxikaci kvůli závislosti na počítačových hrách. Setkal jste se s tímto patologickým jevem již i u nás?

Kliniky specializované na léčbu závislosti na digitálních technologiích působí již delší dobu v řadě vyspělých zemí. V současné době reagujeme s kolegou Rektorem na poptávku ze strany rodičů a podobné zařízení zakládáme i na Poliklinice na Národní v Praze.

Einsteinova i vaše slova mě nenaplňují zrovna optimismem. Co myslíte, co nás jako lidstvo čeká?

Příležitostně o tom přemýšlím. To však už opouštíme prostor ověřených faktů a ocitáme se na půdě filozofie. Dosud dělíme lidské dějiny na období před a po Kristu. Když sleduji posledních padesát let rychlého vývoje digitálních technologií, posunul bych klíčový mezník vývoje lidstva do roku 2000, počátku jejich globálního využívání. Před námi je více scénářů, které budou dopisovat příští generace.

Charakteristickým rysem sociálních sítí je relativizování pravdy.

Text: Věra Vortelová

Foto: archiv M. J. Stránského a Shutterstock