Technologie praktickou zkušenost nenahradí

Dnešní děti jsou ve světě technologií jako rybičky ve vodě. Americký technolog Marc Prensky pro ně proto našel příznačné pojmenování „digitální domorodci“, zatímco my dříve narození za nimi ve znalostech pokulháváme a teprve do tohoto světa vstupujeme, a jsme proto „digitálními přistěhovalci“. Už na první čtení z toho vyplývá, že to v dnešní škole musí vypadat jinak než před lety. Prostě – jen s autoritou pedagoga nevystačíte. Přesto nezoufejte!

Podle zástupce ředitele pro praktické vyučování a technické činnosti SPŠ na pražském Proseku Lukáše Procházky chybí současné digitální generaci hlavně kritické myšlení. Věří, že počítače jsou neomylné. „Studenti si přitom neuvědomují, že o kvalitě dat, způsobech jejich zpracování a výsledcích řešení rozhodují sami,“ říká. „Učíme je, že počítač je pro technika jen digitálním pravítkem, nástrojem, který umožňuje zefektivnit práci, myšlenky musí přinést jeho uživatel. Když do něj zadáme chybná data, nemůžeme dostat správný výsledek. Počítač nám ani neřekne, zda je správný náš myšlenkový postup.“ A dodává, že technika sice všechno urychlila, usnadnila a zlevnila, ale nenahradí praktickou zkušenost. Proto na jejich průmyslovce studenti začínají pracovat rukama u klasických strojů, a když se učí s 3D tiskem, nejprve své návrhy skicují tužkou na papír. Přitom jsme v žádné škole neviděli tolik počítačů a 3D tiskáren jako u nich.

Do digitální generace spadají bezesporu i žáci ze Základní školy v Březové ve Zlínském kraji. Jak jsme se dozvěděli, 3D tisk a 3D modelování mrskají jak Baťa cvičky, baví je práce s Photoshopem, s vektorovou grafikou, umějí dělat prezentace nebo stříhat videa. Ovšem jestli si myslíte, že při tom všem nejsou dost komunikativní a empatičtí a nemají jiné zájmy než počítač, musíme vás vyvést z omylu. O tom, že jsou skvělou partou, která má navíc srdce na pravém místě, nás přesvědčili letošním soutěžním příspěvkem do projektu Srdce s láskou darované. Jejich Poselství lidem, úžasný hlavolam ukrývající uvnitř srdce, bylo sice vytištěno na 3D tiskárně, ale doprovázel je nádherný text o znovunalezené naději. Získali za ně Mimořádnou cenu nejen za technickou tvořivost a k tomu Cenu Mírového běhu. A návštěva jejich školy skutečně stála za to. Ačkoli je, jak poznamenal její ředitel, na konci světa, stala se díky propracovanému individuálnímu přístupu k žákům a důrazu na efektivní využívání informačních technologií domovskou školou pro tisícovku dětí, které se mohou vzdělávat i dálkově. Zdejší pedagogický tým tvoří školu, kde se naplňují nové vize a přání a kde je všem dobře. „My jsme ve škole kvůli dětem, není to naopak,“ rozloučil se s námi její ředitel.

Nežehrejme tedy na to, že generace Z visí pořád na mobilu a počítači, nic jiného ji nezajímá a my věkem zkušenější jí nerozumíme. Zkusme převzít otěže, něčím ji zaujmout, věnovat jí svůj čas a pozornost a něco se při tom od ní také naučit. Svět technologií bude takový, jaký si ho uděláme. Všichni společně.

Jana Jenšíková, šéfredaktorka