Úvodník

Víte, jak přichází na svět nový model auta? Jestli si myslíte, že si designér sedne k počítači a své myšlenky svěří obrazovce a speciálnímu programu, tak jste vedle jak ta jedle. Vezme do ruky papír a tužku a skicuje. Čárá a kreslí, pohled zleva, zprava, zdola, shora. Až pak se to celé „vloží“ do počítače a podle skic se začnou tvořit plochy. Plošný modelář si hraje s konkrétním provedením a detaily, přemýšlí, co designér skicou opravdu myslel – a vznikne model v PC. Jenže pouze u PC zase nezůstane a ve většině případů tak trochu jako sochař vyfrézuje polovinu auta – z hlíny. A proč jen polovinu? Protože potom přijde opět designér, který tu hliněnou půlku dotváří s dalším týmem zase rukama do tvaru, který odpovídá jeho představě – a plošný modelář pak na základě těch úprav udělá už o chlup vymlsanější druhou půlku vozu… A tak se to vylepšuje a ladí, stále dokola, všechno musí šlapat jako sehraný hodinový strojek.

Proč vám to celé líčím? Protože i v tak technologicky náročném procesu, kterým bezesporu tvorba nového modelu auta je, jsou stále nejdůležitější HLAVA a – RUCE! I ten nejuznávanější automobilový designér ověnčený světovými vavříny začíná většinou kreslit rukou! A i ten nejgeniálnější modelář modeluje z hlíny… Zase rukama.

Nestyďme se tedy za to, že umíme ještě mnohé udělat rukama. Zkusme to naučit i své děti a vysvětleme jim, že ruční práce se bude v dalších desetiletích platit zlatem. Opět jsme u nedostatku technicky vzdělaných lidí, což je celosvětový problém. Nejde však pouze o technické pozice, ale třeba i o řemeslníky. I těch bude za chvíli po světě běhat jako šafránu a úměrně tomu si jich budeme považovat.

To tvrdíme na následujících stránkách spolu s šéfem Performie Mårtenem Runowem, který jde ještě dál. Říká, že kdyby měl tu moc, usnadnil by co nejvíc přístup k tištěným knihám a ke čtení, neboť čtení v lidech zcela přirozeným způsobem podporuje kreativitu. Vědecké studie mozku totiž prokazují, že digitalizace odbourává schopnosti, které jako lidstvo potřebujeme – kontext a dialog.

Nechceme přitom počítačům a digitálním technologiím upřít ani jednu z jejich zásluh. Jen přitom zkusme nezapomínat na to, co umíme nejlíp a co se ony těžko někdy naučí. A také na to, že mohou být naším dobrým sluhou, ale zlým pánem.

Jana Jenšíková, šéfredaktorka