Pokud dítě vidí doma, že je běžné půjčit si na dovolenou, pak mu to učitel z hlavy vyžene jen těžko

Text Jana Jenšíková, Foto Marek Jenšík TECH EDU 2 - 3 / 2019

ČPP vstupuje do druhého roku projektu Finanční gramotnost pro ZŠ, který v našem časopise podporujeme. Povídáme si s Danielem Potměšilem, který je spolu s Hanou Vlnasovou jeho lektorem.

Finanční gramotnost a kritické myšlení jdou ruku v ruce.

Co jste si odnesl z prvního roku projektu?

Že učit děti je obrovská zodpovědnost a minimálně na začátku, než si člověk vybalancuje svůj přístup k nim, to je velmi náročné. Na druhou stranu po několika letech, kdy už člověk má všechny přípravy hotové a naučí se děti dobře zvládat, asi hrozí, že upadne do stereotypu a nerozvíjí se. Začal jsem obdivovat učitele, kteří i po mnohaleté praxi mají zájem o potřeby dětí i o děti samotné. Jsem rád, že jim v posledních letech stoupl plat alespoň do té míry, že někteří maturanti možná nezavrhnou učitelské povolání jen proto, že by neuživili rodinu. A kromě toho moje manželka je učitelka. (smích)

S vaší kolegyní z ČPP jste vedli hodiny na pražské ZŠ Jižní v šestých, sedmých a devátých ročnících. Jak se lišily znalosti dětí a váš přístup k nim?

Rozdíl ve znalostech byl mezi nimi velký nehledě na ročník. A nejen ve znalostech, ale i v chuti něco nového se dozvědět a i v tom, jak přemýšlí o své budoucnosti. U některých se zdá, že je jim všechno jedno, jiní naopak mají kariérní směr přesně daný. S oběma „tábory“ je myslím potřeba pracovat a vnímat, co potřebují.

Často jsem si vzpomněl na scénu z jednoho českého filmu, kde se paní učitelka ptá dětí, čím chtějí v životě být. Až narazí na žáka jménem Radovan. Zeptá se ho: „Radovane, čím bys chtěl jednou být?“ Jeho odpověď všechny zaskočí: „Chtěl bych být milionářem.“ Reakce paní učitelky však všechno vysvětlí: „Krejčíř, nedělej si ze mě legraci a začni se raději pořádně učit.“

Co by měly podle vás děti v jednotlivých etapách života o financích vědět?

Mohu mluvit ze zkušenosti se čtyřletou dcerou, které se snažíme vysvětlovat, že peníze si doma netiskneme, ale musíme hodně pracovat, abychom je vydělali, a tím pádem si vždycky musíme dobře rozmyslet, za co je utratíme. S přibývajícími lety bych pak už jen měnil příklady, na kterých to budu dítěti vysvětlovat, a přidal bych třeba i to, že peníze (a věci, které si za ně koupíme) bychom neměli stavět na první místo. V neposlední řadě by v dětech mělo být rozvíjeno kritické myšlení, a to obecně, ale i směrem k financím.

Jaké nejzáludnější nástrahy na ně ve světě financí čekají?

Když budou kriticky myslet a budou mít základní průpravu ve světě financí, tak tam těch záludností až tolik nevidím. Pokud nebudou mít takovou průpravu do života, nejvíc bych se asi obával půjček. Marketing poskytovatelů úvěrů je velmi dobrý a věřím, že pro mnoho lidí je velmi lákavé půjčit si například na karavan „od lidí“. Nejabsurdnější za poslední dobu mi přišel slogan, který říkal, že „díky této půjčce se nám podařilo doplatit hypotéku“.

Školili jste i děti z dětského domova. Jaká specifika jste s nimi řešili?

Tam jsme vzhledem k jejich životní situaci museli jít do úplných začátků. Největší část výuky jsme věnovali vysvětlování, že když člověk dokončí školu, měl by jít někam pracovat. To pro mnohé z nich vůbec nebylo samozřejmé, naopak to někteří z nich vůbec neměli v plánu, případně neměli absolutně představu o tom, do jaké práce by mohli chodit.

Při hodinách se snažíte děti zaujmout interaktivním přístupem, kvízy, soutěžemi, zapojením techniky. Chystáte v tomto směru nějaké novinky?

Koupili jsme si rozšířenou verzi interaktivní aplikace, kterou jsme vloni s dětmi používali. Takže zkusíme vymyslet nové hry a kvízy, při nichž děti budou používat své chytré mazlíčky, které mají beztak v podstatě přirostlé k rukám.

Samozřejmě ne všechno si žáci z vašich hodin zapamatují. Co považujete za nejdůležitější, co by jim mělo zůstat v hlavách a měli by se podle toho chovat?

Že jednou budou dospělí, budou zodpovědní sami za sebe a ponesou důsledky svých rozhodnutí. Vysmátému puberťákovi, který má všechno na háku, není snadné to vysvětlit, ale podle mého názoru stojí za to se o to pokoušet.

Na hodinách bylo vidět, že některé děti jsou ve financích docela zběhlé, protože o nich otevřeně mluví s rodiči. Je podle vás role rodiny v tomto směru stěžejní? A co v rodinách, kde mají s finanční gramotností problémy sami rodiče?

Zrovna ve finanční gramotnosti je role rodičů myslím stěžejní. Lucemburkové, prvoci nebo nepravidelná slovesa se v běžných rodinných rozpravách asi neobjeví. Naopak téma financí je možné otevřít při mnoha běžných příležitostech, klidně i několikrát denně. Tak proč toho nevyužít ve prospěch dítěte? Ve škole by si ideálně měly děti tuto oblast už jen zopakovat, připomenout a rozšířit. V rodinách, kde rodiče sami ve financích tápou, je to těžké. Pokud dítě vidí, že je normální půjčit si na dovolenou, na mobil nebo na již zmiňovaný karavan, tak jim to učitel ve škole dostane z hlavy jen velmi těžko. Aby nedošlo k nedorozumění, nemám nic proti karavanům. Zrovna letošní dovolenou jsem v něm s rodinou strávil a máme skvělé zážitky, ale nikdy by mě ani nenapadlo si na něj půjčit.

Text: Jana Jenšíková

Foto: Marek Jenšík