Mít, či nemít?

Taky jste se už setkali s názorem, že bez manažerů, česky rozuměj řídících pracovníků, by nám bylo lépe?

Toto ohrazení vůči osvědčené hierarchii firem mířící na řídící pracovníky se dá přeložit jako výtka vedoucímu. Zřejmě dobře neporozuměl tomu, co má být produktem jeho práce.

Úmyslně jsem použil slůvko „produkt“, byť se nám může zdát, že vedoucí žádný skutečný produkt nevytváří. Ale co je dobře zorganizovaná skupina? Je to produkt práce vedoucího. Ve fotbale trenéra, ve filharmonii dirigenta a v běžné práci manažera. A stejně jako fáze našeho života obecně můžeme i naše pracovní úsilí umístit na škálu: být – dělat – mít. Ti bystří už teď ví, že výsledek práce neboli produkt je až na konci tohoto celého cyklu. Obvykle lidi, kterým se nepodařilo být skutečně úspěšnými, a tím nemám na mysli jen finanční ohodnocení, nepochopili dobře tato tři krátká slůvka a souvislosti mezi nimi. Jak je tedy chápat?

Být

Nastupuji do nové školy, na nový post, o který velmi stojím, a jsem začátečníkem, i když už jsem jinak zkušený matador. Je třeba přece nasát firemní kulturu, zjistit, kdo mi smí a musí zadávat úkoly, i to, co se ode mě očekává. Ovšem někteří lidé žijí v domnění, že samotné bytí si zaslouží odměnu. Jistě jste už někoho slyšeli prohlásit, ten se má, on je ředitel, vedoucí, manažer... Ale opravdu si myslíte, že v soukromém sektoru odmění majitel firmy vedoucího jen za to, že se „stal vedoucím“?

Dělat

Logicky se po získání místa v nové práci, třídě nebo skupině má dostavit druhá fáze. Tou je ve škole učení a v práci dělání. To je to, čím trávíme nejvíc svého času. I když je jasné, že pouze výsledek práce lze odměnit penězi (mzdou), každý z nás určitě zná někoho, o kom se říká, že je takový pracovitý, pořád něco dělá... Je třeba ale rozlišit lidi, kteří nešťastně uvízli právě v tom dělání. Často vidíme, že jsou zavaleni prací, všude kolem nich se povalují haldy papírů, rozdělaných projektů, zkrátka započatých akcí, které ale nejsou a často ani nebudou nikdy dokončeny. Protože zatím nepochopili, že nejde přecházet od jednoho dělání ke druhému a nechat sebou vláčet podle přání jiných nebo kvůli vlastní neschopnosti. Je třeba zatnout zuby, překonat těžkosti a jeden úkol po druhém opravdu dokončit. Cítíte, jak schopnost věci dokončovat souvisí s pořádkem? A to především s pořádkem v naší hlavě!

Mít

Skutečně spokojeni jsou obvykle výhradně lidé, kteří pochopili, že „dělání“ je pro ně jedinou, i když často nesnadnou aktivitou, která je zakončena hodnotným výsledkem. Ten by měl vždy stát na piedestalu jako svatý grál a být uctíván a chráněn. Neměli bychom nikdy znevažovat cestu, která vedla k jeho dosažení, byť se nám zvenčí může jevit jako snadná. Lidé si někdy omylem váží upocených pachtících se jedinců, kteří místo aby zabrali a rychle dodělali rozdělanou práci, ztrácejí čas tím, že druhým vysvětlují, jak jsou zavaleni nebo jak nic nestíhají.

Produkt

Ovšem abychom o výsledku práce mohli říct, že je opravdu hotový, musí mít náš produkt vysokou výměnnou hodnotu. A opět nejde jen o peníze. Často kolega/nadřízený/spolužák/ učitel výsledek naší práce ocení pochvalou, úsměvem, úctou, doporučením nebo výzvou k zopakování úspěšné akce. A tím se vracím na začátek: základním produktem manažera je přivést každého podřízeného k produkci. Ironií je, když na vedoucích postech jsou lidé, kteří uvedené nepochopili a soustředí se na svůj vysoký výkon, ale jejich tým strádá a neví přesně, co a v jaké kvalitě a čase se očekává od každého jeho člena. Pochopení principu „být – dělat – mít“ je tedy základní esencí úspěchu týmu. Úspěšní lidé vědí, že nestačí jen dělat.

Zeptejte se sami sebe: Dal bych sám sobě za odvedenou práci pochvalu nebo odměnu? Pokud je odpověď ano, mám vyhráno. Pochopil jsem, že nestačí stát se technikem. Nestačí ani, že usilovně opravuji nebo navrhuji stroje. Jedinou skutečnou hodnotou, která má smysl na konci každé aktivity, je výsledek, tedy navržený díl nebo opravený a bezvadně fungující stroj či sehraný tým.

Text: Libor Sedláček

Foto: archiv Gumexu